Sledujte nás na facebooku

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie > Pověsti

Pověsti

Ke Strážovicím se váží následující dvě pověsti:

Pověsti jsou čerpány z knihy Slovácké pověsti.

Pověst o Špidláku

Dyž idete hluboků cestů k Mistřínu, přindete ke Špidláku, na kterém prej straší. Staří lidé vám to možů dokázat, oni ty strašidla viděli. Jednu chvílu to byl pes, černý jak smola s velkýma očima, hned zasej kočka nebo letopíř. Také se vykládá, že tam na prvního mája se sjíždějí čarodějnice na ohřeblách a dělají tam všelijaků neplechu.

Dycky tam ale nestrašívalo. Poprv od tech dob, co se na tom kopečku propadla tá hospoda. Tož to bylo tak. Jednů jéli velikej pán okolo téjto hospody s Pánembohem. Tam se akorát tancovalo ostošest. Kostelník zvónil, ale tanečníci se mu eště posmívali. Na takovů spuštěnost se nemohl už Pánbíček dívat. Dohnala se bůřka, zahřmělo a hrom švácl zrovna do tej hospody. Tá se propadla. Šak tam eště je na vrchu takovej důleček. A od tej doby tam straší.

Pověst o strážovském vodníkovi

Pod Suchomelovým humnem jsou Zabřížďánky. Je tam veliká nížina, kde bývá veliký rybník. Dosud je tam mokro a hojně vody. A v tom rybníku žil hastrman.Jednou navečer tam šla děvčata pro vodu a měsíc svítil jako rybí oko. Když děvčata nabrala vody, viděla, že z ní něco vylézá. Vykřikla, neboť poznala hastrmana. Tak tak, že leknutím neztratila rovnováhu a nespadla do hlubiny, kde by jim byl konec. Za večera již nikdy nešla pro vodu.

Přestrojený hastrman rád chodíval po dědině. Jednou přišel k Popelkům v číslem 47. Bylo poledne, Když chasa právě domlátila a chystala se k obědu. Tu se na prahu objevil malý a vyzáblý kluk a prosil o chléb. Hospodyně ho zavolala do kuchyně a podala mu plný talíř jídla. Chasa kluka chvíli pozorovala a mezi sebou šuškala, co je to za kluka, jaký podivný kroj má na sobě. Dlouhý šosatý kabát, na hlavě třírohý klobouk. Mezi chasou byl pacholek jménem Palanda. Byl podšívka všech hříchů. Kdejaká neplecha se přihodila v dědině, jistě nebyl Palanda daleko. Jak se tak po klukovi ohlíží, spatřil, že mu kape ze šosu voda. Je to přestrojený hastrman! Počkej, já ti dám co proto, pomyslil si Palanda a jak měl krajíc chleba po ruce, potajmu jej rozdrobil, přišoural se k němu zezadu a celou odrobinku hodil na něho.

A to jste měli vidět,co ten dělal. Vyskočil, jak by vedle něho z kanonu vystřelil a začal sebou házet, zmítat se a válet po podlaze, aby odrobinky setřásl. Některá odrobinka mu padla za límec šosatého kabátu a pálila na holém těle jako žhavý uhel. A Palanda na něho házel novou hrst odrobinek a vodník sebou nemohl ani pohnout. Zahekal a vzleklýma očima koulel po svém trýzniteli. Konečně chasa měla dost podívané a hospodář poručil Palandovi, aby přestal házet odrobinky. Vtom hastrman vyskočil a šup, jak za dveří ven. Chasa, jež vyhlížela z okna, slyšela, jak kleje a hrozí zaťatou pěstí a Palandovi slibuje pomstu. ,, Měj se před hastrmanem na pozoru," varoval jej hospodář. Palanda se jen smál, ale pro jistotu nosil na těl čerstvé lýčí.