Znak a prapor

Zdůvodnění k návrhům znaku a praporu obce Strážovice

Strážovice jsou připomínány poprvé v roce 1131 jako majetek břeclavského kostela, záhy nato přešly pod správu olomouckého biskupství. Lenním statkem olomouckého biskupství byly Strážovice až do zrušení lenního zřízení v letech 1871-72. Během staletí se v držení léna vystřídala plejáda drobné i movitější moravské šlechty. Z nich vzpomeňme především domácí vladycký rod ze Strážovic znaku dvou válečných seker (cca 1350 – 88), z pobělohorských lenníků rod Věžníků z Věžník (1661 – 1715), stavebníky barokního zámečku hrabata ze Schrattenbachu (1723 – 51) a stavebníky zámecké kaple, rytíře z Kannengieseru a jejich nástupce z rodu v. Hess (cca 1751 – 1801). V roce 1864 koupil Strážovice od rytíře Widmanna kníže Jan z Lichtenštejna. Tím se Strážovice dostaly ke ždánickému velkostatku, s nímž i právně splynuly, když v rámci rušení lén byly jejich dominikální reality alodizovány. Později byly vůbec připojeny ke ždánickému fideikomisu.

Na obecní pečeti byla ratolest vinné révy se dvěma hrozny. Jeden z nich převzal coby symbol zdejší dlouhé vinařské tradice do návrhu obecního znaku i jeho autor. Jeho červená barva a položení do stříbrného hrotu evokuje znak a erbovní barvy lenní vrchnosti – olomouckého biskupství. Motiv zkřížených seker připomáhá domácí rod ze Strážovic, zlatá hvězda v černém poli byla převzata z rodového erbu hrabat ze Schrattenbachu. Hlava psa věžníka (strážce obydlí – hradu, věže), převzatá z erbu Věžníků z Věžník je zde aluzí na jméno obce a tedy přeneseně tzv. "mluvícím znamením".