TJ Sokol Strážovice

• Historie
• A tým
• Přípravka
• od roku 2016 TJ Sokol Strážovice nedisponuje "Áčkem"
• od roku 2020 znovu otevřena přípravka pro mládež
• podílí se na kulturních akcí obce - maškarní ples, dětský den...

facebook aktulní informace nejen o Strážovském fotbale

Z historie oddílu kopané 1932 - 1957

Kopaná se hrávala ve Strážovicích již v roce 1932, kdy bylo v obci hodně mládeže a o kopanou byl tehdy velký zájem. Přestože hráčů byl dostatek, nebylo možné získat pozemek, na kterém by se dalo vybudovat hřiště. Proto také nemohlo dojít k zařazení mužstva do soutěže. Hrávala se proto jen přátelská utkání, a to ve Ždánicích, Dražůvkách a později ve Věteřově. Zde se hrávalo na provizorním hřišti, které se nacházelo nad Věteřovem na místě nazývaném „U Josífka”, kde v prostoru hřiště stála kaplička, což tehdy nevadilo. Přestože mělo jen částečné rozměry dnešního hřiště a značný spád, byly zde zabudovány branky.

Zde se začaly velké souboje mezi obcemi Věteřov, Strážovice, Sobůlky, Bukovany a jinými. V katastru obce Strážovice byla hřiště nahodilá a to proto, že se hrávalo na pozemcích, kde se po sklizni obilí postavily provizorní branky. Na těchto pozemcích se hrávalo do té doby, než byly zorány. Taková hřiště byla převážně na Babyloně u rozhledny, Nechtacích a pod Babylonem na pozemcích majitele Macnera.

Výstroj hráčů tvořily trenýrky, tričko a tenisky. Získat peníze na zakoupení soupravy dresů, štulpen, chráničů a dalšího příslušenství nebylo možné,
proto se hrávalo v tom, co kdo měl. Teprve až v roce 1945 byl založen oddíl kopané Strážovice, který svoji činnost provozoval pod Sokolem Stavěšice, protože v obci Strážovice nebyl Sokol založen. Oddíl kopané založil SNÁŠEL Jan, který působil jako předseda oddílu kopané ve Strážovicích. Korespondenci vyřizoval Judas Bohumil, který vyřizoval i registraci hráčů. Tehdy byl získán pozemek u lesa, na kterém byly zabudovány branky a v témže roce oddíl kopané Strážovice začal svoji činnost provozovat soutěžně. Pozemek, na kterém se začalo hrávat, tvoří část dnešního hřiště, které pro jeho malé rozměry muselo být později upraveno prodloužením a rozšířením.

Před nastoupením mužstva do soutěže bylo mnoho problémů získat finanční prostředky na zakoupení výstroje, což zvláště v prvním roce po válce nebylo snadné. Část výstroje byla zakoupena a na část výstroje muselo být zakoupeno plátno, ze kterého byly ušity dvě soupravy dresů. Jako šatna k převlékání hráčů musela postačit Snášelova stodola, která sice byla dosti vzdálena od hřiště, ale na výstavbu šaten u hřiště nebylo ani pomyšlení pro nedostatek finančních prostředků.

Krátce po zahájení soutěže přišlo do mužstva několik hráčů z okolních vesnic, kteří měli zájem hrát kopanou v našem oddíle, protože v těchto vesnicích oddíl kopané založen nebyl. Hráčský kádr v prvních letech své činnosti měl hráčskou základnu dobrou. V roce 1948 došlo k odchodu předsedy oddílu kopané p. Snášela a také několika hráčů z okolních vesnic. Funkce oddílu kopané převzali někteří hráči, kteří v té době byli zaměstnáni v Brně. Naléhavé záležitosti oddílu byly vyřizovány na západomoravské župě v Brně. Funkci vedoucího a veškerou administrativu prováděl p. Vodička František, který ve funkci setrval až do roku 1950. Od roku 1951 funkci vedoucího oddílu převzal p. Lukáš, který tuto vykonával až do roku 1954, kdy došlo k vystoupení oddílu ze soutěže pro nedostatek hráčů. V období od roku 1954 - 56 bylo sehráno několik přátelských utkání. Mužstvo bylo doplněno hráči z oddílu kopané Jiskry Kyjov a několika hráči ze Stavěšic.

Pro dokreslení situace uvádíme jména hráčů, kteří reprezentovali naši obec v létech 1945 až 1954:

V roce 1957 byla založena Tělovýchovná jednota Sokol Strážovice, která přihlásila oddíl kopané do soutěže znovu. Výbor se plně zaměřil na činnost oddílu kopané. Aby základna hráčského týmu byla co největší, muselo být převedeno několik mladých hráčů do mužstva. Bylo nutné přihlásit žáky do soutěže, aby v pozdějších letech nedocházelo k tíživým situacím hráčského kádru. Tak byl zajištěn hráčský kádr jak dorostu, tak i prvního mužstva. Ukázalo se, že stejný nedostatek mladých hráčů je i v družstvu žáků, a proto muselo dojít k doplnění těchto družstev mladými hráči z okolních vesnic. Doplnění mládežnických družstev z okolních vesnic nedávalo stoprocentní záruku, že soutěž, do které byla družstva přihlášena, zdárně skončí (pro jejich špatnou docházku k mistrovským zápasům). Za těchto podmínek byl Sokol Strážovice nucen některé ročníky do soutěže žáků i dorostenců vůbec nepřihlašovat, což mělo za následek, že první mužstvo oddílu kopané mělo nedostatek hráčů.

(Pozn.: viz. Prameny o nejstarší kopané ve Strážovicích).

"A" tým

Sezóna 2006/07

Mužstvo pokračuje ve 3. třídě i nadále pod vedením trenéra Miroslava Šimečka. Umístilo se na 6. místě se ziskem 40 bodů a skóre 39:39. Nejlepšími střelci byli Ondřej Vymazal (14) a Petr Pelikán (7).

Sezóna 2007/08

V tomto ročníku zopakoval Sokol Strážovice umístění z předchozí sezóny čili 6. místo, na nějž tentokrát stačilo 43 bodů a skóre 52:33. Své střelecké vlohy opět prokázali O. Vymazal (13) a Petr Pelikán (8), k nimž se ještě přidal Radek Kolaja (8). V druhé polovině sezóny se v klubu poprvé objevuje Jan Beker, velezkušený hráč se zkušenostmi z vyšších soutěží. Jeho počátečním příspěvkem coby ofenzivního hráče byly 4 góly.

Sezóna 2008/09

Ve vedení týmu došlo před touto sezónou k jedné podstatné změně. Po několika letech ve funkci hlavního trenéra skončil pan M. Šimeček, který si dle svého vyjádření potřeboval od fotbalu už trochu odpočinout. Mužstvo jako hlavní trenér převzal Petr Markus po dohodě a jmenování výborem, ale zároveň byl v případě potřeby kdykoliv připraven pomoci jako aktivní hráč v poli. Asistentem i nadále zůstal Zbyněk Válka.

Před sezónou jsme sehráli několik přípravných zápasů. Nejprve jsme v rámci „mezinárodní“ přípravy zajeli k přátelskému utkání k našim sousedům na Slovensko do vesničky Osuské, s níž má naše obec družbu. Původně se mělo jednat o malý turnaj, ale protože dva z původně přihlášených účastníků museli účast odříct, scvrklo se to pouze na přípravné utkání mezi námi a týmem domácích. Utkání skončilo naším jednoznačným vítězstvím 7:0. Jako takové doplňkové utkání byl poté sehrán zápas mezi starou gardou domácích a naším silně kombinovaným mužstvem složeným z trenérů (jak končícího M. Šimečka, tak trenérů současných), našeho pomezního a hráčů mladších ročníků. I toto utkání jsme vyhráli, tentokrát 1:0. Dále byl v rámci přípravy sehrán pohárový turnaj v Nenkovicích, na němž jsme obsadili 2. místo po finálové prohře 3:4 s týmem Hradiště pod Vrátnom ze Slovenska. Poslední přípravné utkání jsme vyhráli 2:1 v Bukovanech.

Pokud jde o kádr, tak jádro zůstalo v podstatě stejné až na pár kosmetických změn, které vedly ke zkvalitnění stávajícího týmu. Hostování u nás o půl roku prodloužil Jan Beker, s nímž jsme se také dohodli na dalším působení, které se pak změnilo v přestup. V průběhu podzimu, v jeho půlce, se nám podařilo z Bukovan získat na celou sezónu na hostování hráče Romana Jelínka na post stopera.

Po podzimu nám patřilo 3. místo s nevelkou ztrátou na vedoucí duo Sobůlky a Ždánice. Na úplný závěr podzimu jsme ještě sehráli přátelské utkání na umělé trávě v Líšni, kde jsme i ve značně obměněné sestavě vyhráli 3:2.

Před jarní sezónou jsme sehráli 2 přípravné zápasy. První na škváře v Dubňanech, kde jsme podlehli místnímu B-týmu 2:3, a druhý na umělce v Šardicích, kde jsme podlehli kombinovanému týmu Svatobořic 3:4. Co se kádru týče, tak jedinou změnou byl příchod zkušeného Marka Macourka ze Ždánic na hostování do konce sezóny. Působení dalšího zkušeného hráče, Jana Bekera, jsme po dohodě s ním a Šardicemi přeměnili z hostování na přestup.

I když jarní část sezóny již nebyla tak vydařená jako ta podzimní, myslím, že s konečným umístěním, kdy cílem bylo skončit do 3. místa, může panovat spokojenost. Výsledkem tedy bylo 3. místo se ziskem 50 bodů a skóre 63:30, což byl jeden z našich nejlepších výsledků ve 3. třídě za poslední roky. Takže lze říct, že první rok pod vedením nového tandemu Markus-Válka dopadl až nad očekávání dobře. Nejlepšími střelci byli Vymazal (17), Beker (13), Kolaja R. (10), Pelikán Pe. (8) a Macourek (4).

Před jarní sezónou jsme sehráli tři kvalitní přípravné zápasy na nově vybudované umělé trávě v Kyjově u sila. Tento areál skýtá veškeré zázemí potřebné k odehrání kvalitních zápasů na dobře připraveném povrchu v zimním přípravném období, o čemž se nám a také ostatním týmům na našem okrese mohlo v minulosti jen zdát (zápasy na škváře jsou již minulostí, bohudík). Postupně jsme narazili na Žarošice, které jsme porazili 2:0. Pak jsme porazili 3:2 Nesovice a nakonec jsme podlehli 0:2 Ždánicím.

Pokud jde o kádr, na hostování do Lovčic odešel Jan Beker. Jak se ovšem později v průběhu sezóny ukázalo, jeho nepřítomnost na hřišti byla víc než citelná, což se pak projevilo i v konečném bodovém součtu v porovnání s podzimem, kdy na jaře jsme uhráli o 15 bodů méně, čehož výsledkem bylo nakonec 4. místo se ziskem 45 bodů a skóre 53:31. Nejlepšími střelci byli Vymazal (12), Pelikán Pe. (10), Macourek (7) a Beker (6 po podzimu).

Sezóna 2010/11

V podzimní části sezóny 2010/11 došlo k několika změnám jak v realizačním týmu, tak v hráčském kádru. Tou nejpodstatnější je změna na postu trenéra, kdy se z osobních a pracovních důvodů rozhodl skončit dosavadní trenér P. Markus (s tím, že ještě rád vypomůže jako hráč), a taktovku jsem po něm převzal já, když doposud jsem mu byl k dispozici jako asistent. Jelikož se do toho nikomu jinému nechtělo (možná věděli, proč), tak jsem do toho šel, aby to fungování mělo nějakou návaznost. Nebyla to zase až tak velká změna, protože zkušenosti jsem získával jak po boku Miroslava Šimečka, tak P. Markusa a u týmu jsem působil už dost dlouhou dobu. Jako asistent se mi v rámci možností snaží pomáhat Pavel Svoboda.

Pokud jde o hráče, tak R. Jelínek se k nám, opět na hostování, připojil až v průběhu sezóny. Jednak měl ještě 2 utkání stop a pak se kvůli zdravotním problémům rozehrával chvíli v Bukovanech, jejichž byl hráčem. S aktivní kariérou v podstatě skončil R. Kolaja, který nám byl dlouho oporou (v poslední době se snažil hlavně vypomáhat v rámci možností). Na hostování na půl roku se podařilo získat brankáře Honzu Vlacha, který je hráčem Vlkoše. Myslím, že to nebyl špatný krok, protože s Petrem Kolajou se dobře doplňovali. Osobně si troufám tvrdit, že to byla nejvyrovnanější a nejlepší brankářská dvojice v naší soutěži. Další výraznou posilou měl být Emil Novotný, jehož se mi po letech nečinnosti podařilo vytáhnout z Rakouska. Je to velezkušený hráč se zkušenostmi z ligových soutěží, který měl pomoct při organizaci a usměrňování hry. Smůla byla v tom, že nastoupil k jedinému utkání s Terezínem, kde se zranil a skončila pro něj sezóna. Díky vleklým a přetrvávajícím zdravotním problémům ukončil svoji sportovní kariéru. Když už jsem tu mluvil o zraněních, tak ta nás k naší smůle provázela skoro celý podzim. Ať už to byla mnohá krátkodobá nebo dlouhodobá zranění jako v případě Pav. Pelikána nebo A. Jirouska. Takže se mi nejednou stalo, že mi z těchto a jiných důvodů chybělo někdy 5 až 7 hráčů, kteří by jindy mohli bez problémů nastoupit a odvést odpovídající výkon.

V přípravě jsme odehráli v podstatě 2 turnaje. 1 pohárový v Nenkovicích, kde jsme po výhře 1:0 nad slovenským celkem Hradiště pod Vrátnom, podlehli ve finále domácím 3:5 a obsadili tak 2. místo. Druhý turnaj jsme odehráli v rámci oslav 70 let kopané u nás a po výhře nad hosty ze slovenského Osuského 4:1 a remíze 2:2 s Nenkovicemi jsme díky lepšímu skóre obsadili 1. místo právě před Nenkovicemi. Mezitím jsme odehráli ještě přípravu ve Ždánicích, kde jsme porazili kombinovaný tým domácích 3:1, a v Moravanech, kde jsme podlehli přednímu celku z OP 0:4 (0:0), ale nutno podotknout, že zde byla sestava silně kombinovaná a dokázali jsme aspoň trochu držet krok pouze 1. půlku.

Podzim jsme sice zahájili celkem nečekanou výhrou 3:1 v Šardicích (kde zářil především náš do té doby elitní útočník O. Vymazal) a zakončili domácí výhrou 1:0 nad stejným soupeřem, ale celkově se nejednalo o příliš povedenou půlku sezóny, protože se začala pomalu projevovat krize, která měla své počátky již na jaře 2010, a čekalo nás ještě hodně práce, abychom tuto sezónu zachránili a zachovali tak pro Strážovice 3. třídu. Celkem je tedy třeba přiznat, že podzim se nám absolutně nepovedl a že jsme museli slevit z toho, na co jsme tu byli zvyklí, hlavně teda fotbalová veřejnost. Ovšem všechno je to výsledek a následek něčeho (stárnoucí generace hráčů, nedostatečná mládežnická základna atd.) a tak trochu se to dalo očekávat (dřív nebo později). Po plodných letech prostě zákonitě přišlo horší období. Nehledám žádné výmluvy, ale důvody, proč tomu tak bylo, jsem tu už docela podrobně rozvedl. Výsledkem předchozího je následující bilance: 10. místo se ziskem 14 bodů a skóre 12:20. O pouhých 12 branek se podělili tito střelci: Vymazal 6, Pelikán Petr, Macourek, Chytil Michal, Kotík, Ždánský, Markus 1.

Při přípravě na jarní část sezóny odstartovalo fotbalové mužstvo na konci ledna (přesně od 29. ledna do 20. března) sérii přípravných utkání v rámci zimního turnaje na umělé trávě v Kyjově. Mužstvo sehrálo sedm zápasů s bilancí dvě výhry, dvě remízy a tři prohry. Jednalo se o přípravu veskrze kvalitní, jelikož jsme se utkali nejen s týmy na stejné úrovni, ale rovněž s týmy hrajícími o úroveň výš. Menší kaňkou budiž fakt, že ne vždy se mužstvo sešlo v ideálním složení, v němž mělo nastupovat v jarní části sezóny, takže i kvalita předváděné hry v jednotlivých utkáních se tím pádem značně lišila.

Jarní sezóna soutěžního ročníku 2010/11 začala 3. dubna utkáním v Prušánkách a skončila 18. června zápasem v Dubňanech s místním B-týmem. Celou soutěž zakončilo mužstvo Sokola Strážovice s bilancí 6 výher, 6 remíz a 14 porážek, což v konečném součtu znamenalo 11. místo se ziskem 24 bodů při skóre 29:65. To samo o sobě sice značilo záchranu v okresní soutěži III. třídy skupiny A, ale na druhou stranu to byl ústup z předních pozic, které náš oddíl zastával v letech minulých. Příčiny tohoto propadu by byly na hlubší analýzu, ale vše podstatné, co souvisí s tímto problémem, jsem zmínil již výše. Fatální pro útočnou hru týmu byla neúčast našeho momentálně nejlepšího útočníka a střelce Ondry Vymazala, který od jara 2011 laboruje s nepříjemným a nečitelným zraněním. Střelecká bilance na konci ročníku 2010/11 byla následující: Vymazal (hrál pouze podzim) a Jelínek 6, Markus 4, Beker 3 (předčasně ukončil hostování v Lovčicích), Pelikán Petr, Vaňkát a Ždánský 2, Macourek, Chytil Michal, Kotík (po podzimu se vrátil do Ždánic) a Kořínek 1.

Sezóna 2011/12 – podzimní část

Po krátké letní přestávce, kterou jsme vyplnili třemi přípravnými zápasy (které se nesly hlavně ve znamení zkoušení nových hráčů), odstartovala podzimní část ročníku 2011/12. Naše mužstvo zahájilo soutěž 6. srpna utkáním v Dubňanech a podzim zakončilo 6. listopadu na domácí půdě s tímtéž soupeřem. Jednalo se o předehrávané první jarní kolo. Výsledkem je bilance dvou výher, jedné remízy a jedenácti porážek se ziskem 7 bodů při skóre 13:40, což znamená umístění na nelichotivém předposledním (13.) místě. Jak vidno, krize z loňské sezóny se přenesla do podzimní části nového ročníku. I když jsme si byli vědomi vzniklých problémů a snažili se mužstvo přes léto a ještě v probíhající soutěži posílit o hráče z jiných oddílů, tak nutno přiznat (což je patrné i při pohledu na tabulku), že konečný efekt neodpovídá vynaloženým prostředkům. Přes zimu bude tedy zase o čem přemýšlet. O 13 podzimních branek se podělili tito střelci: Beker a Pelikán Petr po 3, Jelínek a Markus po 2, Kobliha, Pekárek a Kolaja Radek (který nám pomohl v pár zápasech) po 1.

Nutno ovšem podotknout, že činnost oddílu Sokol Strážovice není pouze o sportovní stránce. Každý rok v únoru pořádáme již tradiční ples sportovců s bohatou tombolou, který patří k vyhledávaným kulturním akcím v obci. Dále se ve spolupráci s obcí podílíme na organizaci tradičních krojovaných hodů, kde máme většinou na starost prodej občerstvení, což mimo jiné znamená i určitý přínos pro naši pokladnu.

Každoročně, vždy jednou na jaře a jednou na podzim, provádíme sběr železného šrotu formou dobrovolných brigád. Nespočet hodin trávíme rovněž údržbou našeho sportovního areálu, který se postupnými kroky snažíme zvelebovat – ať už svépomocí nebo prostřednictvím dotací od ČSTV. V roce 2010 to byla rekonstrukce sociálních zařízení a montáž nových plastových oken, na což v roce 2011 navázala nová fasáda na budově kabin a ke konci roku kompletní oprava elektroinstalace.

Mnohé z výše uvedeného by ovšem nebylo možné bez podpory (a nejen finanční) obce a drobných sponzorů, jimž tímto patří náš dík.

Tým přípravky

Zpráva fotbalové přípravky za rok 2013

Fotbalový rok přípravky 2013 jsme zahajovali pod vedením Petra Markuse a Antonína Jirouska . S asistenty Davidem Bobotem a Petrem Lužou již začátkem ledna tréninkovými jednotkami v tělocvičně v Nenkovicích. Účast na trénincích, které se konaly každou sobotu, se pohybovala stabilně v průměru kolem deseti hráčů. Hráči, co se nemohli zúčastnit, ať už z důvodu nemoci nebo jiného důvodu, byli rodiči poctivě omlouváni. V této zimní přípravě se naše mužstvo zúčastnilo tří pohárových turnajů v hale ve Ždánicích a to za účasti ještě dalších dvou mužstvech Nenkovic a Ždánic. Turnaj vždy pořádal jiný oddíl již zmíněných mužstev. Ve výsledcích jsme si vedli velmi dobře. Dvakrát jsme se dostali na stupínek nejvyšší a jednou byly druzí. Marek Pelikán byl třikrát nejlepším střelcem těchto turnajů. Marek se stává velkým talentem Strážovského fotbalu.

V této době přišly i menší problémy s oddílem Kyjova, kde trénují a hrají od svých pěti let David Polcr, Tonda Jirousek ml. a Marek Pelikán. Kluci celou dobu tam jsou na hostování. Kyjov je chtěl přeregistrovat do svého klubu s tím, že je bude do Strážovic pouštět na hostování, ale s tím to záměrem Kyjovského oddílu jsme samozřejmě ve výboru nesouhlasili. Po debatách s rodiči a vedením Kyjova obě strany přistoupily ke kompromisu. Mezi oddíly se sepsala smlouva o přestupu kluků do Kyjova s tím, že kdykoliv do patnácti let jejich věku půjdou zpět na přestup do Strážovic bez jakékoliv náhrady a budou hrát zde i na hostování nebo střídavé starty zdarma.

Před zahájením jarní sezony naše řady opustil David Klain, Martin Luža a Matěj Andráš z důvodů jiných zájmů. Již bez těchto kluků jsme sehráli týden před zahájením jarní části přípravek v Nenkovicích. Jarní sezónu Strážovice odstartovaly 14.4.2013 výjezdem do Uhřic. Kluci tam prohráli 5:2 poločas byl 2:1 pro domácí. Naše branky zaznamenal Erik Khol. Týden na to jsme přivítali doma silné mužstvo Mutěnic. První poločas kluci bojovali, což se projevilo i na dobrém poločasovém výsledku 1:3 pro domácí a nakonec jsme udrželi i solidní prohru 2:7. Obě branky dal opět Erik Khol. 27.4. omladina hrála ve Starém Poddvorově a prohráli tam 4:3, pol. 2:1. Branky: Pelikán Marek 2x,Khol Erik 1x. Mančaft podal statečný výkon, ale na hráče domácího týmu, kteří byli o hlavu vyšší a hlavně místy až o 20kg těžší, to prostě nestačilo.

Týden na to se hrálo opět venku a to v Prušánkách, kde naši borci vyhráli 7:2 pol. 5:2. Branky Pelikán Marek4x,Khol Erik 2x ,Porcl David 1x. Po dvou zápasech venku jsme začali šňůru čtyřech domácích zápasů, takže jsme se konečně mohli pořádně ukázat před domácím publikem a to proti Šardicím. Vyhráli jsme 7:2 pol. 4:1. Branky Pelikán Marek 4x,Khol Erik 3x. Hned na to ve středu 8.5. jsme hrály s mužstvem Milotic. Po výbuch v prvním poločase, který jsme prohráli 4:2 (jen pro zajímavost si při takových výbuších jak v zápasech, tak i na trénincích, kdy kluci vůbec neposlouchají a neplní stanovené úkoly a my trenéři máme hlavy na prasknutí, tak aby jsme situaci odlehčili si s oblibou říkáme, že je nějaká erupce na slunci. Občas to bývá dost často, ale pořád jsou to jen děti, a jak tady sedíme my dospělí, taky nám bývalo 6-10let, takže se to bere vše s nadhledem. No to jsem malinko odbočil, a tak budu pokračovat v hodnocení zápasů. Ve druhém poločase jsme zabrali a dokonce vedli 6:5, ale hosté vyrovnali těsně před koncem. Remíza 6:6 byla nakonec spravedlivá. Branky Pelikán Marek 4x, Bobot Tadeáš 2x. V neděli jsme přivítali nejsilnější mužstvo soutěže a naši kluci si hlavně za bojovnost vysloužili od nás velkou pochvalu, i když prohráli 1:11. Čestný úspěch zaznamenal náš ostrostřelec Marek Pelikán. Dubňany nikomu jinému nedaly míň gólů jak 11. Vždy do té doby sázeli větší příděly. Dubňany se na konci této sezóny umístnili na prvním místě se skórem 276:33. Týden na to přišla již zmíněná erupce na slunci, kdy naši kluci zbytečně ztratili body doma s Mikulčicemi, prohrou 3:5 pol. 1:2. Branky Pelikán Marek 2x a Jirousek Tonda 1x. 2.6. se jelo do Lužic s torzem hráčů . Musely jsme překousnout drtivou porážku 9:2 po poločase 5:1. Branky dal Marek Pelikán. Na střídání byla jen jedna hráčka plus jeden hráč z toho Tonda Jirousek chyběl po nastřelení protihráčem míčem do nosu a následném krvácení kolem patnácti minut, takže skoro celý poločas se střídalo o jednom hráči, než se Tonda opět vrátil na hřiště. Poslední zápas sezony 2012-13 jsme hostili v derby Nenkovice. V zápase, i když jsme prohráli 2:3 pol. 1:2. Branky Pelikán 2x, tak musím vyzvednout výkon celého mužstva, ale hlavně odcházejících hráčů do žáků Erika Khola a brankáře Tomáše Pluháčka. Naše mužstvo skončilo v první jeho sezóně od založení přípravky celkově na velmi pěkném osmém místě ze dvanácti účastníků s 18 body a pasivním skóre 66: 115. O branky se podělili: Marek Pelikán 36, Khol Erik 19,Bobot Tadeáš 6, Jirousek Tonda 2, Polcr David 2 a Konečný David 1. Po skončení sezóny jsme s rukama, stále chodili dvakrát týdně trénovat na hřiště nebo na plácek za školu, až do začátku prázdnin.

V letní přestávce se řešilo, po odchodu již zmíněných hráčů Khola a Pluháčka, ke kterým se přidal i Karásek Michal, několik problémů. V první řadě koho na pozici druhého brankáře, a tak jsme předělali hráče Martina Karáska na brankáře. Poté se řešili hráči ze Sobůlek, jelikož tam založili žáky a trenér Sobůlek chtěl všechny kluky ze Sobůlek postahovat z okolních dědin, včetně i mladších ročníků. Nakonec nám nezbývalo souhlasit se střídavým startem, abychom soutěž nezrušili z důvodu nedostatku hráčů. Ptali jsme se i ve Věteřově, ale i tam je nedostatek kluků tohoto věku,a když jsou tak mají jiné zájmy, takže situace ohledně mládeže je všude stejná.

Ve složení Lésková Nikola, Bobot Tadeáš, Jirousek Antonín ml., Karásek Martin -brankář, Léska Lukáš, Luža Petr ml., Pelikán Marek, Polcr David, Procházka Martin-brankář, Půrek Martin, Rauš Adam a dva Sobuláci Konečný David a Konečný Michal, jsme začali přípravu na novou sezónu začátkem srpna. A to již bez trénéra Petra Markuse, který po domluvě se mnou a vedením výboru kývl na nabídku Ždánic na místo prvního trenéra, ale za sebe můžu říct, že pokud Petr ve svém nabytém programu najde skulinku, tak ji využije ve prospěch hráčů přípravky Strážovic. Na místo trenéra se z asistenta posunul David Bobot a z asistenta Petra Luži se stal trenér brankářů. V průběhu srpna až do konce podzimu David Bobot domluvil svého otce Zdeňka Bobota na výpomoc při trénincích. Pan Bobot trénoval středy a my pátky. Můžu Vám říct, že se neučí jen naši hráči novým metodám, ale i my trenéři a pokud nehrálo ve stejný termín áčko dospělých Vacenovic, kde trénuje, jako naše přípravka, tak pravidelně navštěvoval naše zápasy. Pan Bobot je prostě profík. Díky Zdeňo!

Sezónu 2013-14 zahajujeme v pátek 30.8. na půdě nového soupeře v Želeticích, které se sloučili s oddílem Nenkovic. Po velmi pěkném výkonu jsme je porazili 9:5 poločas vyhráli 6:1. Branky Pelikán Marek4x, Konečný Michal 2x, Polcr David (ten se po odchodu Erika Khola posunul na místo stopera a je oporou zadních řad) 1x, Jirousek Tonda 1x a Markus Honza 1x, ten přišel na zkoušku ze Sobůlek, ale bohužel se zúčastnil jen toho dle utkání za celý podzim. Hned v neděli hrajeme doma opět s nováčkem soutěže a to s týmem Lovčic. Porážíme ho 9:5 po poločase 4:4.

O branky se postaral náš lídr Marek Pelikán osmi kousky a jedním gólem ho doplnil Tonda Jirousek. O týden později jsme zavítali na horkou půdu do Mutěnic, kde jsme uhráli velmi cennou remízu, i když jsme otočili poločasovou prohru z 2:1 na 4:3. Střelci branek Marek Pelikán 3x a Tonda Jirousek 1x. 15.9. v 10.30 dopoledne jsme hráli s nováčkem soutěže ve Vracově s klubem FKM Morava A, který vznikl sloučením mládeže Vracova a Vlkoše. Vracovjáci byli všichni o dva roky starší a někteří i o dvě hlavy vyšší, ale to naše hráče neomlouvá, protože na hřišti ještě dospávali nedělní brzké probuzení a zaslouženě prohráli vysoko 16:1 pol. 7:0 branku dal Marek Pelikán. Jak se však po skončení podzimu ukázalo tak tenhle klub v osmi zápasech sázel i jiným klubům. Po podzimu má skóre 102:19. Z porážky se kluci poučili a naštěstí i rychle zapomněli. To potvrdli hned následující týden doma zápasem s oddílem Kovo Ždánice, kdy po velmi dobrém výkonu obou brankářů a celého mužstva naši vyhráli 8:3 poločas 4:1. Branky Marek Pelikán 5x po jednom gólu dále k výhře přispěli David Polcr, David Konečný a Tadeáš Bobot. Po šestém kole, kdy na nás vyšlo volno jsme za týden doma doslova přivítali ,,chlebem, solí a spoustou gólů v naší síti“ hostující klub z Dolních Bojanovic prohrou 0:19 pol. 0:10. Výsledek ovlivnilo spoustu omluvenek, ať už z důvodů nemoci nebo jiných zájmů. Nakonec jsme nastoupili jen s jedním náhradníkem a to ještě po nemoci s uzdravujícím se brankářem Martinem Procházkou v poli. Tento zápas se absoloval ve složení. V bráně Karásek v poli bojovali Jirousek, Luža, Pelikán, již zmíněný Procházka a Rauš. Za to mají mé uznání. O týden později jsme přijeli do Prušánek. Prohrálo se 9:4 poločas 5:3. Všechny góly vstřelil Marek Pelikán. Posledním kolem doma se završila podzimní část soutěže nešťastnou prohrou se Starým Poddvorovem 7:5. Poločas jsme vedli 3:2. Branky Marek Pelikán4x,Tonda Jirousek 1x.

V konečné tabulce po polovině soutěže z devíti klubů se Strážovice umístili na šestém místě s deseti body a skóre 40:68. Jen pro zajímavost na čtvrté místo St. Poddvorova ztrácíme jen dva body a já osobně věřím, že je v našich silách po konci soutěže na čtvrtém místě i skončit. Odhodlání kluků je veliké, ale někdy je potřeba zvlášť od některých rodičů kluky k tomu víc popostrčit a omlouvat by měla jen nemoc a ne to že se třeba špatně vyspali.

Po posledním zápase klukům žádné volno nenastalo. Stále jsme se udržovali v kondici na plácku, až do Mikuláše, kdy v té době již áčko mužů dávno netrénovalo a s určitostí mohu říct, že jsme i naběhali za celý rok na trénincích třikrát víc kilometrů než muži a to by se měli hráči jedničky zamyslet, protože by měli jít mladým hráčům přípravky příkladem. Ještě musím vyzvednout účast na zápasech, ve kterých nechyběli ani jednou na podzim hráči: Pelikán, Luža, Jirousek a k nim ještě s jednou omluvenkou přidávám hráče Bobota, Karáska, Polcra. Se dvěma omluvenkami nenastoupili k zápasu Nikola Lésková, Rauš a Procházka.

Závěrem mé zprávy chci poděkovat rodičům i prarodičům, kteří pomáhají trenérům při přípravě hřiště pro zápasy přípravky.

Děkuji Vám za pozornost